jídelníček
Hudba a víno III.
Třetí kapitola z cyklu krátkých popularizačních přednášek na téma
„Aktuální problémy muzikologie nonartificiální hudby a její vztah
k vínu
aneb
náčrt několika edukativních paralel,
umožňující jistý vhled do na první pohled vzdálených oborů.“
Kapitola 3. – Kvalita, chuť a funkce
Český vinařský zákon nám dělí vína do několika kategorií. Tou nejnižší jsou vína stolní, nad nimi stojí vína zemská a ještě výše vína jakostní. Královskou třídou jsou pak jakostní vína s přívlastkem. Spotřební označení by tak mělo napovídat zákazníkovi, jaké kvality nápoj bude; ve skutečnosti nám však tento třídní původ odhaluje pouze jediné: obsah cukru v hroznech v době jejich sklizně. Odborníkům je jasné, že cukernatost hroznů je jen jedním z mnoha ukazatelů čehosi, co ve výsledku může (ale nemusí) dát dobré víno. Důležitá je kvalita terroir a vhodnost vybrané odrůdy do daného prostředí, fenolická zralost hroznů (tedy obsah aromatických látek v hroznech, který lze ovlivnit třeba i pracemi ve vinici), obsah bezcukernatého extraktu a obsah kyselin, rychlost a kvalita zpracování před kvašením (zejména u bílých vín), samotná fermentace (budeme kvasit spontánně, nebo snad vybereme nějaký artificiální kmen kvasinek), její řízení (teplota, oxidace atd.), následné zrání vína (v tancích, v sudech, i na láhvi). Všechny tyto operace (a množství dalších) dramaticky ovlivňují chuť toho, co budeme pít. Ale jak již víme, k zatřídění do příslušné kvalitativní skupiny je (dle našich zákonů) rozhodující pouze údaj o obsahu cukru v hroznech při sběru. Tato informace je brána jako základní ukazatel (a měřítko) kvality. Přesto se nám, pomineme-li haló efekt, tvoří veškeré dojmy z vína až v nose a na patře. Co s tím?
První možností je přikládat ke každé láhvi několikastránkového průvodce,
který by popisoval celou cestu vína z vinice na stůl zákazníka. Začali
bychom historií dané viniční tratě a mocenskými spory o toto území mezi
vrchností a církví v době reformace, pokračovali bychom exkurzí do
geologického podloží a obsahu minerálních látek v půdě a obloukem bychom
se přes zelené práce, stáří vinice a systému hospodaření v integrované
produkci dostali až k použitým hnojivům a k jejich případnému vlivu
na kvalitu spodních vod v regionu. Končit bychom museli vinařovým vztahem
k biodynamickému zemědělství, reverzní osmóze, reduktivní technologii a
použití dubových hoblin. Jisté je, že než bychom se v tomto elaborátu
dostali k samotnému vínu, byla by láhev prázdná.
Druhou, o mnoho lákavější možností, je přeřazení vína
z kategorie spotřebního zboží do kategorie umění, protože pak bychom se
mohli všech kvalitativních škál okamžitě vzdát. Ale nebyl by pak ohrožen
spotřebitel? Vinařský zákon má totiž za úkol především chránit spotřebitele
před tím, aby si nekoupil nějaký paskvil. Bohužel, na rozdíl od vína dodnes
neexistuje žádný hudební zákon, který by před něčím takovým chránil hudebního
posluchače. Jak je to možné? Copak populární hudba není spotřební zboží? Čím se
liší obchod s populární hudbou od obchodu s vínem?
I v hudbě jsme si zvykli mluvit o kvalitě. Nepochybně jde o stejné slovo, takže můžeme očekávat, že jeho aplikace bude podobná jako u vína. Jenže co by dle takového zákona vlastně mělo spotřebitelům přiblížit kvalitu (vína) hudby, kterou (pijí) poslouchají, pokud neznají dotyčného (vinaře) interpreta? Mohl by to být třeba celkový počet not na nahrávce? Nebo počet hodin strávených ve studiu? Nebo průměrný věk členů skupiny? Počet hostů? Kolik má pozounista dětí? Kolik má bubeník vlasů? Hlasový rozsah jejich zpěváka? Všechny tyto ukazatele dohromady?
Jistě, to je nesmysl, protože mluvíme-li o kvalitě hudby, jde vždy jen
o názory, které jsou podmíněné dobou svého vzniku, osobou, která je
vyřkla, vědecko-společenským statutem a předchozím uznáním daného autora,
klimatem ve společnosti atd. Společnost má navíc tendenci posuzovat určitou
důvěryhodnostní bonitu hodnotitele podle jeho zkušeností v oboru (kolik má
naposloucháno nebo vypito), počtu publikovaných článků a knih (sekáme to jak
Baťa cvičky), vzdělání v oboru (můžeme mlžit) a u novinářů
i podle vlivnosti média, pro které dotyčný pracuje. Pokud se tedy
uměleckému dílu přihodí, že je „obecně uznáváno jako kvalitní,“ jde jen
o to, že se mnoho lidí s vysokým kreditem ve výše uvedených aspektech
shoduje na jeho hodnocení. Nonartificiální (slovo nonartificiální používá
muzikologie pro označení hudby, která nemá primárně umělecký záměr; je tedy
[non-art] ne-uměním) hudba (protože o tu nám jde především) je spotřební
zboží a proto by si svůj hudební zákon zasloužila. Spotřebitel by měl být
varován, že to, co si zakoupil, by při zvýšené míře konzumace mohlo způsobit
špatnou náladu, agresivitu, otupělost, nespavost, nesoustředěnost, ztrátu
vnitřní integrity, demenci a smrt.
Třetí, nejsnazší cestou ze všech, je asi uvědomění. Uvědomme si, že hudba
i víno je taky kšeft. Pro spoustu lidí není podstatné co dělají, ale jak
to udělat, aby se to prodalo. Chápejme dobré víno (třebaže jde o spotřební
zboží) jako umění svého druhu. A naopak skutečnost, že hudba často
s uměním nemá nic společného. V muzikologii se proto objevuje pojem
funkce, který se s ošemetným hodnocením kvality vyrovnává po svém; pro
muzikologa je totiž kvalita příliš abstraktní pojem, a tak se soustřeďuje na
takzvanou funkci. Říká nám, že každá hudba má svou funkci, které, aby byla
mohla být za kvalitní považována, musí dostát. Že na taneční hudbu se musí dát
tančit, u relaxační hudby byste se měli uvolnit, vznešené umění by vás
mělo povznést. S vínem je to stejně tak; právě díky tomu, že se (stejně
jako NA hudba) pohybuje na hranici mezi uměním a spotřebním zbožím. Nehodí se
každé víno ke každému jídlu, ke každé příležitosti, pro každou náladu, do každé
společnosti. Analogicky bychom tomu mohli říkat funkce vína.
To, jak hudba a víno splňují svou funkci, je věc vašeho názoru a vkusu. Nemusíme se nechat za každou cenu ovlivňovat společenským územ – šampaňské si otevřme brzy ráno k historickému románu a pusťme si k tomu třeba Laibach. Dejme si Barolo na pracovní poradě k lehkému jarnímu salátu a poslouchejme u toho Prince. Dostane se nám naprosto úžasných, někdy až silně dekadentních zážitků. Samozřejmě, časem se ukáže, že už někdo před námi vymyslel lepší kombinace, ale nikdy není nad osobní zkušenost. Pokud ji totiž mít nebudeme, stávají se z nás jen tupé loutky v rukou hudebních kritiků a sommeliérů.
komentáře
přidat komentářfunkce vína, to zní dobře. ale jak poznám, které víno je dobré? asi každá láhev, kterou otevřu, mi ji splní, ne?
Co je tohle z analogii ve srovnání s analogií vína a života? Rodíme se, stárneme, umíráme. Dělá se z nás hnojivo, nebo teda mělo by se dělat. Tvoříme půdu, na které se živí naši potomci. K čertu s chemií. Žijme jako dřív! Pijme dobré víno!!!
zpět nahoru
zasílání novinek
anketa
Anketa o nejlepší vystřiženou repliku z rozhovoru
© 2007 Eggnoise eggnoise.cz | kontakt | myspace.com/eggnoiseband | mapa webu | WEBTONES | icons